TÉMA
RUBRIKY
Procházka podél potoka ze Sluh do Mratína
Dnešní podvečer vám přinášíme jubilejní 40.povídání - kroniku paní Milady Stroblové.
Jééé čtyřicátý „list" kroniky Mratínského potoka nás vede do obce, která dává jméno potoku.
Zvu vás na krátkou avšak na zážitky bohatou procházku. U kostelíka ve Sluhách a v blízkém okolí je dostatečně místa, kde zaparkovat auto. Do Sluh nás doveze i autobus 377, který vyjíždí od Globusu.
Začínám jako vždy s mapami. Nevpisuji šipky. Zájemci o čtení v kronice a putování podél Mratínského potoka se cvičí ve čtení map. Na jen půl kilometrové procházce je vidět mnoho zajímavého. Vycházíme ulicí mezi domy. V obci se před i za mostem přes hlavní silnici k potoku nedostaneme. Vidět je, že jeho břehy jsou obložené kameny až na konec obce. Za posledním plotem vidíme na pravé straně malé rodinné políčko, ke kterému od své zahrady majitelé postavili fortelný most. Byla jsem tu před Velikonocemi. Místní vědí, kam dojít pro pomlázkové proutí. Krásné jaro vítající vrbičky. Mezi starými stromy jsou v přirozeném úkrytu včelíny. Nalevo od cesty upravené pískem se nacházejí širé lány. Mírně svažitou cestou jdeme dál a sledujeme potok, ten se tu již klikatí. Vidíme staré vrby. U nich místní vytvořili posezení. Potkávám babičku se dvěma vnučkami. Starší hravě přeběhne potok po kmenu padlého stromu. O mladší se babička bojí a nechce ji přes potok za sestrou pustit. Opodál je koryto potoka mělčí s většími kameny. Vidím jeho vlnící se hladinu a slyším ten nádherný zvuk potoka, pro nějž stále nemám slovní vyjádření. Húúúúúúúúú to tedy není. J V létě břehy zarostou a voda bude jen slyšet. Co slyším ještě? Kokrhání dvou kohoutů. Za potokem jsou vidět zahrady. Každá rodina zahradničí jinak. Chovají se tu slepice i husy. Z dálky jednou zahradou přicházejí dvě ovce. Vyfotit pěkně berana a slepice přes křovíčka se mi dobře nepodařilo. Pokračuji hrubým pískem stále upravenou cestou, po pravé straně je přes starou vysokou trávu vidět kopec- patrně úložiště inertu. Blížím se k obci Mratín. Toto místo jsem poznala již loni a předloni. Musela jsem poznat obec, jejíž jméno v minulostí dalo potoku jméno. Tehdy jsem vyšla z náměstí Mratína. Přicházíme k soutoku Mratínského potoka s Líbeznickým. Před ústím Líbeznického potoka do potoka Mratínského potok teče mokřady a rybníkem. Po pravé straně se od Mratínského potoka odděluje boční koryto. Vody v potoce je již mnoho. Dle staršího muže, se kterým jsem si povídala v obci, se v minulosti hráz roztrhla a nebylo možno jinak - přišla řada na velké množství betonu, ze kterého koryto, které není náhon, vzniklo, též odtok a přepad velkého mratínského rybníka. Cesta mezi oběma zdroji vody je lemována topoly. Jsou v zimě proti nebi nádherné. Místní si však jsou vědomi křehkosti topolů a vsadili tu duby.
Obracím se a jdu nazpět do Sluh. Pohled na sedlové střechy domů, stromy zahrad přes rašící ozim ve mně budí pocit domova. Á - majitel vypustil ovce ze zahrádky na volno, pasou se poblíž plevelem a křovím porostlého kopce. Cestou tam i zpět potkávám místní občany. Někdo běží. Jiný prohání psa při jízdě na kole. Jsem tu cizí. Dostává se mi však ode všech pozdravu. Víte, mě toto pozdravení vnitřně pohladí. V Ďáblicích žiji od roku 1975. Ďábličtí se zdravili. Od určité chvíle rozrůstání Ďáblic, noví občané nemají potřebu občany na autobusové zastávce pozdravit. Vícekrát jsem byla ve Veleni. I mladí dokáží pozdravit cizí bělovlasou přihrblou starou ženu. Při vycházkách podél Mratínského potoka vás místní v obcích pozdraví, i vy jim můžete popřát Dobrý den.
25.5.2025
Milada Stroblová
Alena Marušiaková, 2025-06-12přečteno 143x
[Zpět]
UŽIVATEL